Zase máme, co jsme chtěli

Tak už je to zase na nějakou dobu jisté. Na Hradě se bude příštích pět let opět naparovat samolibý  nabubřelý náfuka, který všemu rozumí, všechno ví, všude byl dvakrát a od všeho má klíče. S mohutnými vazbami na divokou devadesátkovou ekonomickou politiku, s velice pravděpodobnými vazbami na ruský průmysl, s původem v prognostickém ústavu.

Pijavice na solární pohon

Dneska už jsou vychytávky fakt na všechno, pomyslí si jeden, když se dívá na různé tech-blogy a spol., nicméně solárními pijavicemi mám samozřejmě na mysli „podnikatele“ se sluneční energií.

Lidské maso v amerických konzervách?

Kdo by neznal čínské vepřové konzervy. Mají červenou plechovku, jsou dobré (v závislosti na potravinovém vkusu), jsou tradiční (mně se aspoň zdá, že co je starší než já a pořád to dobře funguje, je tak trochu „tradiční“), a i když zřejmě nejsou kdovíjak zdravé, nemohu se ubránit dojmu, že pořád patří k tomu lepšímu, co se dá v našich obchodech sežrat.

Závist, nebo spravedlnost?

Zajímavá věc; vždycky jsem přemýšlel, jak vlastně vypadá závist. Všichni víme, že je bledá, případně kdo jí trpí, často zezelená… Většina z nás (já určitě) má dojem, že nezávidí. Je to ale pravda?

Dnes mě zaujal článek¹⁾, popisující obecné vztahy mezi vlastnostmi ekonomických systémů (zejména kapitalismu) a kdysi definované sady sedmera hříchů. Nebudu rozebírat článek samotný, ačkoli si o polemiku přímo říká, jen mě jednou myšlenkou nachytal na švestkách. Asi.